Bastard (Antikvariát)

Prebal: zachovalý

Když se před nedávným časem začaly otevírat trezory s knihami a přitom zpřístupňovat nejvýraznější hodnoty domácí tvorby z let šedesátých, zákonitě se dostalo i na román Jana Martince Bastard, který byl zakrátko po svém prvním vydání v roce 1968 úredně zakázán.

Jan Martinec v autobiograficky koncipovaném vyprávění píše o mnoha vážných problemech naší nedávné historie snad vůbec poprvé a neváhá - zřejmě i díky svému nadhledu, neboť je potomkem kancléře Bismarcka a rabbiho Löwa - zaujmout sardonickou, ironickou pozici i k tomu, co bylo po válce a zejména v letech padesátych tolikrát kanonizováno. Martinec popisuje barvitou česko-židovsko-německou atmosféru předválečné, ale už pokafkovské Prahy, vypráví o strastiplném odchodu z protektorátu do Palestíny a o nástupu do zahraničných jednotek naši armády, v nichž sloužil u Tobruku a po invazi též v severní Francii.

V těchto vnějších kulisách a o to sugestivněji vyvstává portrét vypravěče jako permanentního ironika, který s hořkosladkým šklebem líčí svůj povětšinou marný boj o právo na vlastní názor. Znovu a znovu se tak stáva "bastardem", věčným outsiderem našeho "bohužel tak velkého staletí".